Osamělý vlk 2002

Dog treking - Osamělý vlk - Hustopeče
27-29-9.2002

Musher's club Pohoda Starovice ve spolupráci s DDM Pavučina Hustopeče uspořádal 2.ročník extrémního závodu v dogtrekkingu. Dlouho jsem váhal s přihláškou, ale vzhledem k tomu, že to byla první akce přicházející sezóny, jsem nakonec přihlášku odeslal. Hledal jsem mnoho materiálů a informací jak probíhal 1.ročník, abych věděl, na co se mám připravit. Po přečtení článku na stránkách http://severskypes.kgb.cz/ jsem se poněkud zalekl, protože jsem měl pocit, že se jedná o chůzi, avšak někteří loňskou 121 km dlouhou trať dokonce běželi !!!
Letos mi však avizovaná délka trati 82 km připadala jako na pohled pohodová a pořád jsem si říkal:"Co je na tom extrémního, ujít 82 km v limitu 52 hodin ?" Pak následoval článek v časopise Outdoor, kde byl rozhovor s vytrvalostním běžcem Milošem Škorpilem, který vyhrál první ročník Osamělého vlka. O extrémních výkonech již nepochybuji.
Je čtvrtek 26.září, nakládám celou rodinu, haldu věcí, psa a sebe a uháníme směr Hustopeče, abychom stihli slavnostní zahájení ve 21 hodin u táboráku. Jarda Fabiánek nás seznamuje se závodem a v závěru se křtí právě vydaná knížka o dogtrekkingu od Monteho. Jedeme se ubytovat, abychom ráno byli svěží.
Pátek ráno vstávám závodně naladěn a po snídani uháníme na start. Startuji až v 8.49 a tak sleduji ostatní a připravuji se na start. Poprchává, ale pláštěnku ponechávám v batohu. 8.49 se loučím se ženou a v klidu vycházím na trať. Sam se mnou cuká a rád by uháněl podstatně rychleji. Marně mu vysvětluji, že to bude delší procházka :-) Za chvilku mne předbíhá pozdější vítěz M.Chovanec. V první vesnici (Starovice) zastavuji u připraveného teplého čaje, který přislíbil starosta Starovic a jsem přemlouván i na štamprdle rumu, do kterého se však raději neodvažuji. V kopci za Starovicemi mě předbíhá Soňa Klikarová a Broňa Ručka. Propadám panice, protože společně běží do kopce a ještě se přitom baví. Nechápu. Po 2 km mě však opět dobíhá Broňa se slovy, že minuli odbočku a trochu si zaběhli. Soňa si zaběhla trochu dál avšak po chvíli nás míjí a pokračuje ve svém tempu.
Jdeme společně s Broňou, protože nám sedí společné tempo. Ve Strachotíně docházíme mnoho závodníků doplňujících zásoby, prý v posledním krámě. Monte si pěchuje dýmku, ale my jdeme dál směrem na Dívčí hrad. Ten statečně dobíjíme s krůpěji potu na čele. Je odtamtud krásný výhled. Máme za sebou 18km a cítíme se v pohodě. Dáváme sušenku a razíme dál. Jde se pořád dobře až k Mikulovu, kde nejprve usedáme do malé hospůdky na pivko a v zápětí na náměstí nalézáme kašnu obklopenou psy ostatních závodníků. Místní Policie přihlíží, ale spíš působí jako hlídač uvázaných psů, protože ostatní jsou na obědě. Dáváme polívku a svíčkovou a povídáme s ostatními jak se jim jde. Na prvních se již ukazuje únavička a to máme 31.kilometr. Hodinky ukazují 15 hod. což není nejpříznivější čas, ale shodujeme se, že zkusíme dorazit do Valtic na večeři. To se nám daří, ale hospoda u nádraží točí jen pivo a jsme odkázáni do města, kam se mi nechce, protože je to odklonění od trasy a již mě pekelně bolely nohy. Nedá se nic dělat, večeře je přednější. Usedáme v krásné restauraci, kde prý nejlépe vaří. A je to pravda. Porce jak pro hladovce. Krmíme psy a večeříme. Dává se do mě zimnice, což nesvědčí ničemu dobrému a velmi mě bolí chodidla.Pohorky se neodvažuji rozvázat, protože bych je už neobul. Zvedáme se a vydáváme se ve tmě zpět na trasu k nádraží, kde již prý někdo zalehl. Začínáme také uvažovat o bivaku, zvláště když postupně vidíme podél trasy ulehávající dvojice. Bohužel se však bojím zout a tak nezbývá nežli pokračovat. 50-tý kilometr je začarovaný. Zá se mi, že nám to vůbec neubývá. Naštěstí nebloudíme a šlapeme dál. Těsně před půlnocí přicházíme do Lednice a nacházíme ještě otevřenou hospodu. Uvnitř jsou všichni na šrot, ale to nám nevadí. Dáváme si kávu a doplňujeme tekutiny. Také se dovídáme, že se zde někdy odpoledne zastavovala Soňa Klikarová, ale prý si ani nesedla. Objednala dva RedBully, kopla je do sebe a prý uháněla dál. Zvedáme se a vycházíme z teplé hospůdky do sychravé a studené noci. Broňa mě opět přemlouvá k bivaku, málem už mě zlomí, ale jdeme dál. Jde se nám docela dobře i když už mám poměrně dost velké křeče v chodidlech. Máme však teprve 57km za sebou. Jdeme po táhlé asfaltce. Otočím se pohledem do lesa a náhodně tam zasvítím čelovkou. Najednou se na mě rozsvítí 3 páry očí. Říkám si. Buď jsou to srnky, pak je vše v pořádku, a nebo jsou to divočáci a pak asi vyrazíme rychleji dopředu. Les je však krásně klidný a jen šumí v mírném větříku a lehce padajícím dešti. Najednou nás dochází M.Lovětínský se slovy, že zabloudil, ale že se mu jde lehce jak za mlada na čundru. Jak mu závidím. Nohy už necítím a každé zastavení a následné rozejití mě strašně bolí. V hlavě se mi začnou honit myšlenky, že to zabalím, ale pak si říkám, že to by mne pak mrzelo a tak šlapu dál. Přicházíme na Nové Mlýny a před námi se otevře obrovská vodní hladina, po které se prohání ostrý studený vítr, který nás bude následující 2 hodiny bičovat. Rozdělujeme se, protože Broňu výrazně brzdím. Samotnému se mi jde lépe, protože i pes přestal tak táhnout a mohu trochu ubrat tempo. Konečně přicházím do Šakvic, které nejsou označeny žádnou cedulí, ale mapa to na ně prozrazuje. Usedám u jednoho domu před garáž, abych doplnil živiny a tekutiny a prohlížím mapu. Z hrůzou zjišťuji, že jsem na 73-tím km a že mě čeká ještě pěkná dálka. No nic. Zvedám se a cupitavými krůčky se již po několikáté rozcházím. Přicházím k Šakovickému nádraží, procházím kolem moštárny a jdu jak automat. Myslím už jen na to, jak procházím pod transparentem "Cíl". Ještě před Hustopečema ulehám na chvilku, abych odpočinul tělu na závěrečný finiš. Pes si vedle mě vyhrabává v trávě záhrab, jako by chtěl říct "no konečně zalehnem". Kopu do sebe energetickou tyčku a vyrážím do Hustopeč, procházím kolem hotelu Centro a již vidím odbočku k Domu dětí a mládeže. Je již světlo, lidé již chodí po ulicích a nechápavě na mě hledí, jak se valím s čelovkou na hlavě. Srdce mi zaplesá, když v 6.42 procházím cílem. Nikdo mne nevítá, je brzy ráno. Uvazuji před budovou psa. V jídelně narážím na organizátory a hlásím příchod. Sundávám batoh, který po cestě ztěžkl a usedám na židli. Dostávám kafe. Jsem šťastnej jak blecha, že jsem to dokázal. Pes venku štěká a budí ostatní. Protože nejsem schopen již vstát, kolegové mi přivádějí psa a ten spokojeně zalehá pod stůl a spí.
Závod nakonec dokončilo 53 závodníků a 20 závodníků vzdalo. První zdolala trať Soňa Klikarová za neuvěřitelných 10 hod. a 13 min.!!!
V životě bych nevěřil, jak může být takový závod náročný a byť jsem si řekl, že už nikdy více, tak ještě při vyhlášení výsledků v neděli v poledne plánujeme účast na dalším ročníku.
Tímto bych chtěl také ještě jednou poděkovat organizátorům za perfektně připravený závod.

Fotogalerie ze závodů je zde. Protože nedokáži přiřadit jména ke všem vyfoceným, budu rád, když mi kdokoliv napíše, abych správně popsal fotografie. Díky moc
Výsledkovou listinu naleznete zde.

Místo	KM	Výška
Dívčí hrad	18 km	435 m
Mikulov - oběd	31 km	225 m
Svatý kopeček	32 km	347 m
Valtice - večeře	47 km	149 m
Lednice - káva	54 km	117 m
Hustopeče - Cíl	82 km	116 m

(Pro zvětšení klikněte na obrázek)

Profil

Region	Dolní Podyjí
Trasa	Okruh z Hustopeč
Vzdálenost	82 km
Převýšení	1 189 hm
Čas na trati	21:50:59 h